Václav Havel - česká loutka Německé Evropy

Rodney Atkinson

V listu Irish Times z 13. června (2001) bývalý český disident a — až do konce svého presidentského období v roce 2003 — president České republiky, Václav Havel (narozen 1936), poskytl rozhovor korespondentovi tohoto listu pro zahraniční záležitosti. Rozhovor jasně ukazoval (přinejmenším) nebezpečnou naivitu tohoto neblahého českého presidenta.

Havel, s mezinárodní pověstí díky odporu proti komunistickému Sovětskému svazu nyní podlézá korporativismu Evropské unie. Havel, který uspěl v zápase o národní identitu se sovětským superstátem si nyní přeje podlehnout Evropské unii. Po tom, kdy porazil ruský vojenský a hospodářský imperialismus, nyní uvítal německé průmyslové řízení a německou hegemonii v Evropě. Havel, který byl prvním presidentem svobodného poválečného Československa, president zhouby svého vlastního národa (znovuvytvořením Slovenska), který je nyní presidentem jeho pouhého zbytku „České republiky“. Není divu, že není oblíben mezi skutečnými českými demokraty.

Havel je ovšem romantickou figurkou — básník a dramatik změněný na politického aktivistu, byl předvídatelně sveden romantickými představami „Sjednocené Evropy“ jako „skutečně fungující průhledné, pochopitelné organizace, která přináší výhody všem národům“. Jako mnoho politických dobrodruhů sní o tom, že je součástí mocného imperialistického superstátu. Hovoří o „regionu“ „od Aljašky na západě a Tallinu na východě“ a „jedna ze součástí budoucího multi-polárního světového pořádku“. V průběhu 30. a 40. let existovalo několik pojmů, které činily evropské fašisty šťastnějšími, jako „nový světový řád“, odrážející stejně jako dnes představy síly, globálních ambicí, pohrdání demokratickými národy a pořádkem (tj. kontrolou).

Máme tak historický jazyk megalománie a fašismu — z úst romantika. Nikdo, kdo měl trochu jasnější znalosti o základech Evropské unie, metod a lstí používaných k ustavení moci, jejímu ničení svobodných národů a demokratických parlamentů nebo její současné zkorumpované skutečnosti, by neuvěřil na její „přínos všem národům“. Ale Havel nežije v reálném světě, on žije ve světě dramat a poezie, stejně jako nacisté žili v romantické zeleni německého venkova a v heroických wágnerovských mýtech. Ve své podstatě slabé figury vždy vyžadují velké a mocné mýty a velké mocné státy, které mohou projektovat své grandiózní plány pro celý svět. Havel snil sám o sobě jako o středu pozornosti, když opakoval (s romanticko-historickým anachronismem) Bismarckův bonmot „Kdo ovládá Prahu ovládá Evropu“!

A tak víme, kdo ovládá Prahu dnes. Prostřednictvím germanofila Havla je to Berlín. Poslechněme si, jak Dr. Miroslav Polreich popisuje své pokusy o domluvení míru v Kosovu, (po vyzbrojení a výcviku kosovských teroristů Německou tajnou službou). Polreich byl bývalý velvyslanec v OBSE, který se zúčastnil prvé mezinárodní mírové mise do Prištiny v Kosovu v roce 1992 pod vedením Davida Peela a kanadského velvyslance.

„Srbové byli připraveni jednat s kýmkoliv. Když druhá strana požadovala utajení, OK, Rugova (vůdce kosovských Albánců) požadoval splnění této podmínky. Zeptal jsem se tenkrát autorit a ty mi řekly: „konsultovali jsme to s Němci a ti si nepřejí žádný typ dohody o Kosovu“. Později jsem znovu promluvil s autoritami v Praze a nabídl svůj mandát Rugovovi a jít jednat - to bylo uprostřed 90. let. Odmítli a řekli, že to mají až od Havla. A tak nebyla žádná dohoda. Nemohli jsme v té době pomoci, protože Kosovo bylo pryč z doslechu medií, obě strany byly přístupné dohodě a válce mohlo být zabráněno… Německo je u moci v Evropě, ekonomicky, finančně, v mediích, v tisku … absolutně, jednička, bez srovnání.“

A teď došlo na banality smlouvy z Nice — posledního stavebního bloku projektu Německé Evropy. Je to součást obecné taktiky Německého státu, který byl s užitkem používán během presidentství Rakouska (které ale později upadlo v nemilost, když bylo Rakousko „vyhoštěno“ za „extremismus“ kvůli své demokracii!) Interview listu The Irish Times se týká spíše Čechů než Němců a i Havel si přál zahrát si svou roli. Německo potřebovalo zatlačit na irské voliče, aby schválili smlouvu z Nice, ale otevřený německý pokus by měl opačný efekt. Ve skutečnosti ovšem Havlův rozhovor ovlivnil jen pár lidí a Irové tu smlouvu odmítli.

Na jedné straně Havel řekl listu Irish Times, že po odmítnutí Dohody z Nice (která, pokud ji četl, má málo co společného s expanzí a více s dalším soustřeďování nedemokratické vlády nad členskými státy) by byla „Evropa, která zůstává rozdělená - a zachovává psychologický zbytek Železné opony“. Na druhé straně vyléval své opovržení na ty„ kteří se vracejí k „časům, kdy bloky stávaly proti sobě“! Ale ovšem Evropa není rozdělena a proto se Češi nepotřebují vzdávat své těžce nabyté suverenity a demokracie. Ale to je přesně to, na co Havel naléhá aby udělali!

Ale proč by měla mít podporu taková kapitulace jejich demokratických národností mezi Čechy, Maďary a Poláky? Protože sověty kontrolovaná bariéra na západě byla nahrazena obchodní bariérou Evropské unie na západě? Lidé Východní Evropy si nepřejí přistoupit k Evropské unii, chtějí svobodně obchodovat se zeměmi Západní Evropy a je to Evropská unie, která tomu silou brání, když nabízí odstranění této bariéry pouze pokud se tyto východní národy nevzdají nedemokratickým institucím Evropské unie.

Snad ta nejvíce krátkozraká je Havlova absurdní víra že nový evropský superstát by nikdy „nenutil nikoho k nepřátelství vůči jakémukoliv protivníkovi — to se dnes ve světě nestává“. A to říká president země, která má nejtěsnější vztahy k lidu Jugoslávie, k zemi, která byla konspirativně rozbita (Německem), etnicky vyčištěna (z velké části NATO), bombardována (NATO a Evropskou unií), s 2 000 zavražděnými civilisty ve válce s bezpříkladnou protizákonností. Po rozbití Jugoslávie vedla válka a rasová a náboženská bigotnost (zejména od muslimů a Chorvátů, které NATO a Německá Evropa podporovaly) k další a pokračující agresi v Chorvatsku (které vyhnalo 500 000 Srbů), v Bosně a v Kosovu (teroristická KLA , spojenec NATO, byla hlavním „etnickým očišťovačem“) a nyní Makedonie, kde OSN podporovala invasi kosovsko albánských milicí — nepochybně za použití zbraní poskytnutých Německem, Belgií a jinými „mírumilovnými zeměmi“. A toto Havel nazývá mírem! Nemáme žádné pochyby, jak bychom měli nazývat Havla — největší loutkou Německé Evropy a hlavní složkou vážné nestability, která hrozí další válkou v Evropě.

(Z knihy Rodí se fašistická Evropa. Útisk a obrození demokratických národů, Newcastle upon Tyne, 2001)

Rodney Atkinson BA MSc MIL vystudoval na universitách v Durhamu a Newcastlu upon Tyne než se po 6 let stal přednášejícím na universitě v Mainzu v Německu. Po návratu pracoval v pozici obchodního bankéře v londýnské City před tím, než zahájil svou vlastní činnost v nemovitostech, konferencích a publikacích. Píše o politické ekonomii s celonárodním s světovou pověstí a byl příležitostným poradcem vládním ministrům. Publikoval články v listech Daily Telegraph, The Guardian, The Times, The Financial Times a Wall Street Journal. Je autorem nějakých 50 článků a politických úvah a šesti knih - Government Against People (Vláda proti lidu - 1986), The Emancipated Society (Emancipovaná společnost, 1988), The Failure of the State (Chyba státu, 1989), Conservativism in Danger (Konservativismus v nebezpečí, 1991), Your Country Your Democracy (Tvá země Tvá demokracie, 1989) a s Norrisem McWhirterem Treason at Maastrich - The Destruction of Nation State (Maastrichtská zrada - likvidace národního státu, druhé vydání 1995). Byl častým komentátorem o politických a ekonomických záležitostech v televizi a v rozhlase.

Publikováno: 31.7.2012, převzato z Euportal